Recepty+ všelijákké blbostiiiiiiiii

Mnoho zajímavého ukázali našim odborníkům v závodě VEB Sachsenring Automobilwerke ve Cvikově. Čtyřicet pět členů Čs. vědeckotechnické společnosti si zde prohlédlo závod od A do Z, viděli, jak se z jednotlivých dílů svařují základní plechové kostry karosérií, které se pak fosfátují, aby byly odolné proti rezu. V dalším svém postupu je kostra zavěšena na háky visuté linky a putuje do namáčecí lázně na základní barvu. Tady prochází lázní rychlostí 3 až 5 m za minutu a po jejím opuštění je nalakována. Zařízení zkonstruovali pracující tohoto podniku sami a zkrátili tím pracovní čas pro jeden vůz o 43,9 minut. To představuje při současné výrobě přes 150 vozů denně úsporu 100.000 marek ročně. Kdyby toto zařízení dovezli z ciziny, stálo by je 750.000 marek!

Obr. 1: Pohled na automatické namáčení dvou koster karosérií Trabantů do červenohnědé základní barvy.

Obr. 2: Technolog Karel Oelsner (vpravo) a bezpečnostní inženýr Herbert Köhler při kontrole zařízení namáčecí linky koster karosérií.

Jakmile je kostra suchá, zmocní se jí montážníci a opatří ji postupně díly z duroplastu, což je v základě 7 cm silná vrstva bavlny, která je napuštěna umělou pryskyřicí a za horka pod lisem dostane patřičný tvar a tloušťku pět milimetrů. Tyto díly pak nepodléhají korozi ani plísni nebo hnilobě a jsou trvanlivější než plech. Snadno se opravují lepením. Při výrobě je zaměstnanci přizpůsobují přiřezáváním na pásových pilách. Zde je v závodě ještě problém, a to jsou odpady — piliny, jež jsou zdraví škodlivé. Pozoruhodným způsobem přidělávají střechu — na kostře je předem připraven lem, který přes hotovou střechu přehnou. Tím je zajištěno nejen spolehlivé spojení, ale i vodotěsnost. Dále dostane kostra bočnice, kapotu, blatníky, víko kufru a nakonec dveře (ty až mimo linku). V čalounické dílně v prvém patře budovy mezitím vzniká čalounění. Mají zde přípravky s hydraulickým napínáním popruhů. Na základní vrstvu čalounického materiálu přijde bílá jemná mechovka a potom vlastní potah. Na rám přidělávají popruhy nejmodernějším způsobem — hřebíčky nepřibíjejí, ale vystřelují je do rámu vzduchovými pistolemi na centrální rozvod stlačeného vzduchu, čímž byla produktivita práce mnohonásobně zvýšena.

Obr. 3: V hale číslo 1 — hale mládeže — montují v otočné kolébce další díly na hotovou karosérii, opatřenou vnějšími díly z duroplastu.

Obr. 4: Automatická linka (obsluhovaná jedním pracovníkem) k opracování skříní převodovek Trabantu 600 typ P 60.

Ve speciálním otočném přípravku v hale 1, která je nazvána halou mládeže, se montují na karosérii další díly, například různé příchytky, kování a podobně. Velmi zajímavá je výroba motorů; v montáži sestaví šestnáct lidí přibližně 200 motorů denně. Obrázek z výroby převodovek názorně ukazuje vyspělou mechanizaci a automatizaci. Přitom pracují velmi racionálně a s co nejmenší režií. Mají rozsáhlou samokontrolu, takže si mohou dovolit, aby na 200 výrobních dělníků byl pouze jeden kontrolor. Zmetky pokud jsou, hradí plně viník a pracuje na nich třeba v neplaceném přesčase. Závod stále zvyšuje výrobu a v roce 1965 bude již vyrábět ročně 65.000 kusů těchto oblíbených vozidel. I k nám již přijdou ještě letos a v příštím roce v menším počtu.