Národní podnik Automobilové závody Sachsenring Zwickau h
V souladu s dohodami učiněnými na jaltské konferenci vyklidili Američané v červnu 1945 Zwickau. Sovětská armáda následně zřídila v obou tamních závodech Audi a Horch stálou posádku a rozkázala demontovat zbylé výrobní stroje. Po nějaké době byly v obou závodech vytvořeny opravárenské dílny pro osobní a nákladní auta sovětské armády (Horch v Dorotheenstrasse a Audi ve Spitzenweberei) a poté následovalo v závodech období výroby spotřebního zboží, jako například domácích potřeb, kuchyňských vah, vozíků, lisů na brambory, sporáků, dětských postýlek a také například bran na vláčení polí.
Jelikož byla obnova dopravy naprosto nezbytná, byly závody pověřeny výrobou náhradních dílů a závody Audi a Horch se staly v lednu 1946 součástí Saských montážních závodů s.r.o.
Již 30. 6. 1946 byly automobilové závody v referendu převedeny do národního vlastnictví a vznikly dva národní podniky – n.p. Automobilový závod Audi Zwickau (později Automobilový závod AWZ Zwickau) a n.p. Automobilový závod Horch (od února 1957 Automobilový a motorový závod Sachsenring). Průměrná mzda soustružníků a zámečníků tehdy činila 3 marky na hodinu.
V roce 1947 začaly v závodě Horch vývoj a výroba nákladního vozu H 3. V závodě Audi byla dle koncepce vozu F 8 vyráběna dodávka, později také limuzína, kabriolet, luxusní kabriolet a kombi. V obou provozech následovala v dalších letech řada vývojových pokusů a výrob (traktor Pionýr, H3A, S4000, S4000-1, F8, atd.).
Píše se rok 1949 a model F 9 je první společný výrobek závodů Horch a Audi. Závod Horch vyráběl karoserii a závod Audi zajišťoval montáž automobilu. V roce 1954 vznikl v závodu Horch automobil P 240. Průměrná mzda svářečů a klempířů byla 3,20 marky na hodinu.
V roce 1955 pokračoval ve Zwickau modelem P 70 další vývoj. Zvláště výrazným rysem tohoto modelu je duroplastová karoserie pontonového tvaru. Na vývoji této umělé hmoty se významně podíleli Kurt Lang, Wolfgang Barthel, Fritz Hans und Erich Klauss, kteří za to později získali státní cenu. Vyzdvihnut by měl být přirozeně i vývoj automobilu P 50 (což je jeho pracovní označení) ve výzkumném a vývojovém centru v Chemnitz. Tam se této práce ujali v roce 1953 a Automobilové závody AWZ Zwickau n.p. následně převzaly v roce 1955 dosavadní výsledky a pokračovaly ve výzkumu v letech 1956/7. Přitom v roce 1956 vzniklo pět prototypů, které však neprošly schválením. Teprve v následujícím roce, 7. 11. 1957, sjely z jezdícího pásu v továrně AWZ Zwickau první vozy nulté série (padesát kusů), přičemž podvozky vyráběl n.p. Sachsenring. Mezitím také vzniklo jméno "Trabant".
1. 5. 1958 bylo sjednocení národních podniků Automobilový závod AWZ Zwickau (dříve Audi) a Sachsenring (dříve Horch) dokončeno a vznikl n. p. Automobilové závody Sachsenring Zwickau. Ředitelem závodu se stal Herbert Uhlmann a měl pod sebou přibližně osm tisíc zaměstnanců. S novým jménem firmy začala 10. 7. 1958 sériová výroba P 50 a do konce roku sjelo z pásu 1 730 kusů. V roce 1959 to bylo již 20 060 a v roce 1960 dokonce 35 270 ks. Denní výkon byl navýšen ze 35 na 120 vozů. Ilustrativní je i výroba převodovek, která tehdy činila 5 ks denně. V roce 1973 již činila 427 ks. Pro další srovnání – doba montáže P 50 činila v roce 1958 přibližně 400 hodin. V roce 1962 to bylo 80 hodin a v roce 1976 to bylo 48,34 hod při montáži P 601.
Aby bylo možné navýšení výroby, musela být provedena dalekosáhlá opatření. Výroba nákladních automobilů (S 4000-1) byla přesunuta do Werdau a výroba P 240 a P 70 byla ukončena. V jednotlivých pracovních skupinách byl optimalizován průběh výroby, byly vytvořeny taktové linky, instalovány běžící pásy a při výrobě a montáži karoserií byly zavedeny karuselové stroje a mechanizované transportní pásy, které zkrátily montáž osobních automobilů o 200 minut. Koncem roku 1959 bylo v Automobilových závodech Sachsenring dosaženo plynulého výrobního výkonu.
V letech 1960/1 následovaly další změny a inovace ve výrobě. V roce 1960 byla zavedena lakovací linka, díky které mohl být výrobní čas jednoho vozu snížen o 380 minut. Dále byla také zřízena druhá linka na výrobu vstupního materiálu pro lisování (náklady 1,8 milionů marek). Namísto stávající pásové výroby synchronizovaných převodovek začala v roce 1962 pracovat plně automatická taktová linka s jedenácti pracovními zastávkami, pro kterou bylo zpracování jedné převodovky záležitostí tří minut. Tehdy vlastnil Sachsenring celkem pět takových linek (výroba hlav válců, lakovna, výroba převodovek, výroba kol a linka pro vrtání). Následně byla vybudována lázeň pro kostry automobilů, která do celkového výrobního času přinesla úsporu 47,9 minuty.
Dalšího snížení v délce 2,25 hodiny bylo dosaženo v listopadu 1962 zavedením oválného jezdícího pásu ve výrobě karoserií a v roce 1962 byla také dokončena druhá lakovací linka.
V roce 1963 byla uvedena do provozu druhá taktová linka pro horní část synchronizované převodovky. V tomto roce opouštěl každé tři minuty montážní halu nový trabant. Po osmiměsíčním projektování a sedmiměsíční výstavbě mohla být v červenci 1963 uvedena do provozu druhá taktová linka pro převodovky.
K dalšímu vylepšení průběhu výroby přispělo v roce 1965 nasazení dvou kontrolních a řídících zařízení při lisování plechů a při výrobě karoserií.
V srpnu 1967 byl v zájmu zlepšení životních a pracovních podmínek zaměstnanců zaveden pětidenní pracovní týden a běžící pásy byly upraveny na takový chod, aby mohlo být denně vyrobeno 312 vozů. Již roku 1967 se uplatnily výpočetní programy, které byly používány pro zpracování záručních výkazů.
Začátkem roku 1969 bylo zavedeno elektrochemické obrábění (ECM) pro odstraňování otřepů, které přineslo v sériové výrobě ročně úsporu 800 000 marek.
Jelikož nebyl k dispozici žádný dodavatel pro projektovou dokumentaci a výstavbu, byla utvořena pracovní skupina, která vlastními silami za 15 měsíců a s náklady ve výši 8 až 9 milionů marek dokončila v říjnu 1969 výstavbu nového fosfátovacího zařízení v nové výrobní hale. Bylo k tomu zapotřebí mimo jiné 1 000 t hutního materiálu včetně kyselinovzdorných materiálů – z toho 220 t plechu, 560 t ocelových profilů, 200 000 šroubů a matek; 21 t různých chemikálií, 500 t cementu a 4 100 kg svářecích elektrod. Zařízení bylo uvedeno do provozu 5. 11. 1969.
Další inovací bylo elektronické zařízení pro zpracování dat Robotron 300, které bylo uvedeno do provozu 11. 9. 1968 a které bylo také dále zdokonaleno a pod názvem "Automatizované řízení výroby" (AFS) bylo využíváno při výrobě jako její řídící součást. Již v únoru 1972 tedy mohla být základní výroba karoserií řízena elektronicky. Ještě předtím, v listopadu 1971, však začalo vykonávat svou službu zařízení pro elektroforetickou úpravu povrchů (EpV), jehož výstavba stála 8 milionů marek.
Dalším přínosem do výroby základních karoserií bylo zavedení podlahové svářecí linky v roce 1973 (výstavba trvala 30 měsíců a stála 5,5 milionu marek).
Dne 30. 5. 1976 byli nasazeni první tři roboti do procesu lakování, jeden pro nanášení ochranného nátěru na spodek vozu a dva pro nanášení základního laku. Základní lak byl pomocí robotů nanesen během dvou minut, přičemž čtvrtina karoserie byla následně lakována ručně. Čtvrtý lakovací robot začal pracovat 30. 6. 1977 na spodních částech vozů. Dva lakovací roboti pro vnější lak nastoupili v dubnu 1978, přičemž byli vybaveni výměnnými barevnými náplněmi pro změnu barevných tónů a umožnili tak snížení doby výroby jedné limuzíny o 5 min.
Svářecí robot ZIS 986 nasazený koncem roku 1977 pro sváření zadních podběhů byl prvním robotem na poli svářecí techniky vyrobeným v NDR. Již 20. 12. 1978 vykonávali svou práci dva roboti "Unimate-4000" při bodovém sváření bočních stěn kostry karoserie u otočného stolu se čtyřmi stanovišti (celkem 120 bodových svarů ve dvou minutách). Časová úspora činila 2,5 min na každém voze.
Svářecí robot pro bodové sváření plechových krytů motoru a také první v NDR vyrobený hydraulicky řízený robot v oboru nanášení barev, vyvinutý ve spolupráci s inženýry z technické vysoké školy v Mittweidě, přišli v roce 1980. Následně v polovině roku 1981 zahájila provoz výrobní linka pro sváření předních ramen, která uspořila přibližně 7 000 pracovních hodin ročně. Tehdy jsme mohli v n.p. Sachsenring spatřit při práci na linkách již 17 průmyslových robotů. Koncem roku 1985 to bylo již 609 robotů.
V letech 1981/2 byl při výrobě ozubených kol do převodovek nasazen pneumaticky ovládaný robot 3 P s dvojitým chapačem.
V polovině roku 1981 vznikl v Moselu na základě vládní smlouvy mezi NDR a Francií závod na výrobu kloubových hřídelů se 1 400 zaměstnanci. Firma P.S.A. Peugeot-Citroen zde získala povolení k výstavbě a vystupovala jako hlavní investor. Smlouva na základě kompenzací byla uzavřena 8. 7. 1978.
Od 2. 1. 1985 probíhaly práce na montážních linkách ve třísměnném provozu, čímž mohla být denní výroba vozů zvýšena na 576 ks. V letech 1987/8 vyvinuli cvikovští inženýři robot IFA TR 10. V těchto letech hrála významnou roli i elektronika, jelikož kromě výpočetně jištěných pracovní pozic byly využívány i kancelářské a osobní počítače a svůj vliv měly také počítačem podložené konstruování a výroba (CAD a CAM).
V roce 1989 bylo elektroforetické zařízení z roku 1971 uvedeno do špičkového technického stavu a závod v Moselu byl rozšířen o nové haly pro výrobu Trabanta 1.1. Dne 22. 12. 1989 byla založena IFA VW s.r.o. a o rok později založil Volkswagen firmu Volkswagen Sachsen s.r.o., která jakožto dceřiná firma akciové společnosti Volkswagen přejala obchodní záležitosti, výstavbu dalších výrobních hal a také součásti původních provozů Sachsenringu v Moselu.
Roku 1990 došlo ke přejmenování národního podniku Automobilové závody Sachsenring Zwickau na Sachsenringské automobilové závody Zwickau s.r.o. Jako všechny ostatní státní podniky bývalé NDR šel i tento do nucené správy, přičemž postup likvidace měl být uzavřen do prosince 1993.
Z konstrukčního oddělení Sachsenringu vznikla v roce 1992 společnost Saská automobilová vývojová s.r.o. Nucená správa založila ze Sachsenringských automobilových závodů Zwickau další podnik jménem Sachsenring automobilová technika s.r.o. a prodala ji bratrům Rittinghausovým, kteří v roce 1993 následně získali podíly v Sachsenringských automobilových závodech Zwickau.
V říjnu 1997 byly akcie tohoto podniku pod názvem Sachsenring automobilová technika a.s. (SAG) dány na burzu cenných papírů s emisním kurzem 15,– DM. Dne 30. 5. 2002 byl na společnost Sachsenring vozidlová technika s.r.o. (SFG) podán návrh na konkurz, stejně jako na její mateřskou společnost Sachsenring automobilová technika (SAG).
Od 1. 7. 2003 pokračuje nově založená společnost Sachsenring Zwickau a.s. v obchodech s dodavateli, aniž by převzala dluhovou zátěž, která zůstává dále na bedrech Sachsenring automobilové techniky a.s., nacházející se v likvidaci.